Tak jeden Vánoční příběh, který vás vtáhne do děje...
Nespisovná slova patří do příběhu, příbeh není od nikoho kopírován je MOU TVORBOU. Zákaz kopírování a dávání na své weby!
Mona se probudila.Protáhla se a promnula si oči.Vstala z postele a vykoukla ze zamlženého okna pokoje ven.Sněžilo...Malé, přesto překrásné vločky dopadaly na okno, kde vytvářeli jakousi sněžnou pokrývku.Mona měla chuť otevřít okno, ale tu jí došlo, že nastalo 24. prosince
Rychlostí blesku se oblékla do svátečního.Ale co...řekla si. Ještě je brzo. Sváteční ze sebe sundala a oblékla si tepláky a tričko.
Vyběhla z pokoje a doslova přeletěla přes schody, div se nezabila. ,,Mono, dávej bacha!" Křikla na ní starší sestra Jane, když jí Mona vletěla do náruče a ona se kvůli ní polila čajem. ,,Promiň, Jane." Řekla Mona. ,,Aby Ti Santa něco přinesl, když jsi tak nedočkavá." To k dívkám přišla jejich máma Rebecca. Mona sklopila hlavu. ,,Tak pojď je čas na Vánoční snídani." ,,Jupí!" Vypískla Mona a Jane se zasmála, když její sestra vběhla do kuchyně a zasedla ke stolu.
,,Dobré ráno, Mono." ,,Dobré ráno tatí."
Táta seděl u stolu a četl týdenní noviny. ,,Tady máš snídani Mono.Dobrou chuť!" ,,Díky, mami." Usmála se Mona nad talířem osmaženého chleba se slaninou a vejci a hrnkem kakaa. ,,Tak co myslíš, že Ti Santa přinese?" Zeptala se Jane Mony. Ta jen pokrčila rameny. ,,Ále, takovému zlobidlu nemůže nic přinést." Zasmál se škodolibně táta. ,,Ale já byla celý rok hodná a i učila jsem se dobře!" Protestovala Mona. ,,Ale dyť ty víš, že to nemyslím vážně."
Odpoledne
,,Tak co? Pustíme se do zdobení stromečku?" ,,Jasně tati! Pomůžeš mi?" ,,Ale no ták, už nejsi malá.Necháme to s maminkou na tobě a Jane." ,,Tak jo." ,,Ale hvězdu, dá na stromeček Jane.Je starší a vyšší něž ty.Ještě by se Ti něco stalo." ,,Chjo..."
,,Jane, tyhlecty zvonečky pověsím na stromeček já.Ty si tam ty řetězy klidně dej." ,,Jasan, Mono."
Moně se velice stromeček zamlouval a když byl ozdobený samou pýchou se chlubila mamince s tátou. Jane se smála své sestře a užírala Vánoční cukroví. ,,Necháš to cukroví, Jane!" Jane, která netušila, že jí máma pozoruje se lekla a zakuckala se.Mona využila příležitosti a bušila Jane do zad. ,,Jo, u-ž je to do-eh-brý. To sta-čí..." Kuckala se Jane.
Večer
,,Ani nevíte, jak se těším!" Radovala se Mona. ,,No, no! Aby jsi zítra nebyla zklamaná." Řekla máma. Políbila Monu a ta ulehla do své postele v radosti a zároveň nadšení.
Šrršrrršššrrr...
Monu zbudily podivné zvuky.Rozhlédla se.Všude byl klid, až na ty podivné zvuky.Vylézla z postele a vydala se po zvuku.Vyšla z pokoje.Sešla schody, nazula si boty a vyšla z domu.Byla jí zima, silně sněžilo, když tu si všimla podivné malé postavy menší, než je ona sama.Myslela si, že se jí to zdá, ale tu si všimla další, také malé postavy.Mona je opatrně následovala.Sledovala je až k náměstí, kde se jí ztratili z očí.Hm, to je divné...Kam se poděli? Ha, támhle jsou! Zpoza kostela vyběhli skřítci...co! Byli to vážně skřítci! Mona si promnula oči. ,,A-ahoj.Já...jme-nu-ji se Mo-n-a. A v-y js-te?" Skřítci se zastavili a pak rychlostí, až se Moně zamotala hlava vyběhli a běželi až za radnici.Když se Moně přestala točit hlava, namířila si to přímo k radnici.Opatrně náhledla za radnici, kde spatřila veliký...něco.Nevěděla co to je, ani proč to tu je.Pomalu se k tomu "něčemu" plížila.Bylo to veliké jako...jako nějaký kopec.V té tmě nic neviděla a tak před sebou nahmatávala rukama.To "něco" bylo velice hebké a měkoučké.Mona vyšplhala po "té věci" až nahoru.Nohy jí bolely, byla unavená, koneckonců, bůhví kolik je hodin! Mona se snažila udržet, ale nevydržěla to a pomalu usínala.Poslední co uslyšela před tím, než usnula bylo cinkání rolniček.Pak to s tím "něčím" trochu trhlo, ale to už Mona spala a nevěděla, že právě letí nad městem...
Doufám, že se příběh líbí, 2. kapitola je ZDE.
