TENTO PŘÍBEH JE MÍM DÍLEM ! ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ A DÁVÁNÍ PŘÍBĚHŮ NA VAŠE WEBY !
PÍŠE SE!
Mona se probudila.Vůbec se jí nechtělo vstávat a divila se, že jí nevzbudil budík.Tu jí, ale došlo, co se včera přihodilo a okamžitě se postavila na nohy.To "něco" na čem usnula, byl veliký červený pytel.Mona byla velmi zvědavá a tak zatáhla za provázek a pytel pootevřela.
Uvnitř se nacházelo snad...miliony svitků papírů.Mona jeden z nich vzala a rozvázala.Pustila se do čtení:
Drahý Santo, k Vánocům si velmi přeji tyto věci:
Xbox, živé štěňátko, sportovní hry na Xbox, Hot Wells Balisticks
A to by bylo, drahý Santo vše.Letos jsem byl velmi hodný a pomáhál mámě s tátou, dokonce jsem se i líp učil.
S pozdravem, Max
No ne! To je Vánoční seznam přání mého kamaráda Maxe! Mona vstala a znovu se rozhlédla.Svitek vrátila do pytle a opatrně sklouzla z pytle.Dopadla na dřevěnou podlahu.Stála ve vééélikánské místnosti, kde stál jenom ten pytel, který stál na...obřích saních!
Moně pomalu docházelo kde je.Pak si všimla velikých dvěří z dubu.Přistoupila k nim a snažila se je otevřít, ale byly moc těžké.Vůbec jí nešly otevřít.Mona si všimla ještě jednich dveří, byly to alé padací dveře.Mona nepřemýšlela.Otevřela padací dveře a skočila do nich.Všude byla tma, když dopadla na něco kovového, co jí vezlo hlouběji a hlouběji do tmy.Konečně se začalo objevovat světlo.Mona projela malým obloukem a pak dopadla do...papírové krabice.Rozhlédla se.Krabice ve které byla jela po kovovém pásmu.Byla ve veliké místnosti, kde byli... skřítci! Stovky skřítků! Někteří vycpávali plyšáky, další balili dárky a jiní je dávali do stejného pytle, na kterém usnula.
S krabicí dojela k jednomu skřítkovi.Byl malinkatý a měl kulatý nos.Na tvářích měl pihy a na hlavě zelenou čepičku s červenou bambulkou.
,,Člověk! Lidské mládě!" Vypískl, když si všiml Mony. Všichni skřítci zpozorněli. Pak se nahrnuli jeden vedle druhého okolo Mony.
,,Co tu děláš? Do Santovi dílny žádný člověk nesmí!" Vypískl jeden skřítek, který byl vyšší než ostatní skřítci.
,,Já, om-lou-vám s-e... Já ne-nechtěla jsem...já ne-nevěděla jsem, že to je..." Koktala Mona.
,,To je to dítě, které nás vidělo! To je ono!" Řekl jeden malinký a tlustý skřítek. ,,Jak sis nás všimla?"
,,Já...spala jsem á - pak mě vzbudily nějaké zvuky.No a tak jsem šla a šla a uviděla jsem vás...No a tak jsem šla za váma a pak jsem narazila na ty sáně s pytlem a já nevěděla co to je, neviděla jsem to.Vylezla jsem na to a pak jsem u-usnula.Potom jsem se probudila, našla jsem padací dveře a...skončila jsem tady."
,,To je malér, to je malér...Až na to příjde paní Clausová nebo sám Santa! To bude malér..." Bědoval ten vysoký skřítek.
,,A...kde to jsem? Kdo jste vy? Jak se dostanu domů?" Ptala se Mona.
,,My jsme elfové.Ty nevíš kde to jsi ?! Jsi v Santově dílně na Severním polu!" ,,Co?! To..jako fakt?" Vykulila Mona oči. ,,Ano, to jako fakt." Řekl tlustý skřítek. ,,Já jsem P'ujibou.Ale všichni mi říkají Pjubo." ,,Já jsem Mona.A - jak se teda dostanu domů?" ,,Hm, to my nevíme..." ,,Přeci tady nemůžu zůstat!" Zděsila se Mona. ,,No, další skřítek by neuškodil..." ,,Ale...mám svou rodinu a... přátele...a...a..." Mona se rozbrečela. ,,No, tak já bych Tě mohl s Pjubem odvést za Santou, ten by s tebou něco mohl udělat." Řekl hubený a maličký skřítek.
,,To by bylo skvělé!" Radovala se Mona. ,,No, no! Jen se neraduj." Řekl skřítek.
,,Pojď s námi." Řekl Pjubo. ,,Jo a já jsem Momo." Řekl maličký a hubený skřítek.Mona jenom kývla a se svěšenou hlavou se vydala za skřítky.Prodrali se mezi houfem skřítků a vydali se k velikým schodům pokrytými červeným kobercem.Mona se skřítky vyšla schody a vydali se dlouhou chodbou, kde po levé i pravé straně byly dveře.Na konci chodby byly veliké a široké dveře z tmavého dřeva.
Pjubo zaklepal na dveře a z místnosti za dveřmi se mohutným, hlubokým hlasem ozvalo: ,,Dále." Mona se roztřásla strachy.Hlas zněl totiž přísně, hrubě, ale zároveň mile. Mona se hluboce nadechla, zvedla hlavu a společně se skříty vešla do místnosti.
Místnost byla veliká.Vysoká zhruba čtyři metry.V místnosti byly skříně plné knih a různých svazků papírů.
