Eliška a Jeníček byli sourozenci, také se nemohli dočkat Vánoc.
Jak padl datum na 23 Prosince, Eliška hned vyskočila z postýlky a zakřičela:
Vánoce jsou tu a zítra je Štědrý den!
Probudila maminku, a povídala:
,, Mami, jsou tu Vánoce! Musíme ještě napsat dopis ježíškovi!''.
Maminka jen mávla rukou, za chvíli Elišce řekla:
,, Eliško, napíšeme ho odpoledne, musím ještě nachystat něco k snídani a...''
Eliška skočila mamince do řeči:
,, Hmm... Já bych si dala pomazánku! Jo, rybí pomazánku!''
Tak dobře, ale chtěla jsem říct, že ještě musím zamést a...
Po té ihned skočí mamince do řeči Jeníček:
A já chci taky rybí pomazánku!
Maminka vydechne...
Když jinak nedáte.. A odplazila se do kuchyně.
Jeníček šel za Eliškou, oba si šli lehnout, aby jim utekl čas.
Odpoledne Eliška vzbudila Jeníčka:
,, Jeníčku, lenochu, vstávej! Je odpoledne, dopis!''
Jeníček mávl rukou ,, no jo no´´.
Eliška: Copak Ty nejsi šťastný?
Jeníček: JÁ? Jistě že ano!
Maminka přerušila jejich řeč, bylo poledne, maminka volala děti na oběd.
Po obědě šli psát dopis.
Eliška s Jeníčkem neuměli psát, tak diktovali mamince:
,, Milý ježíšku,
moc by jsem si přál autíčko...''
Eliška ho hned přerušila, a řekla:
A panenku!
Maminka jen mávla rukou, bude panenka i autíčko, jen se nehádejte.
A co poslední dárek?
No jo no.. Co poslední dárek... V ten okamžik se na sebe oba podívali,
a ve tu stejnou vteřinu je napadl stejný nápad -
Elišku napadlo: Eliška bude mít třetí dárek a Jeníček nic.
Jeníčka napadlo: Jeníček bude mít třetí dárek a Eliška nic.
Překřikli se... Maminka se rozlobila, a podotkla:
A dost! No.. dáreček budete mít společný.
Jeníček na to ihned: Jo, ale bude to autíčková dráha..
Eliška: Ne, bude to kočárek pro panenky!
Maminka jim řekla:
A dost,.. Poslední dárek necháme na ježíškovi.
Děti souhlasili.
V 8 hodin šli do postýlek, a oboum se zdál sen o Kouzlu Vánoc. Zdálo se mu, jak Santa Claus pomáhal Ježíškovi s dárky. Pomáhali mu i skřítkové a elfové, kteří balili všechny dárečky do krásných "kabátků" a ozdob. V tu chvíli se probudili, sen byl dlouhý a krásný, tedy se probudili v odpoledne. Spapali si oběd, a nemohli se dočkat chvíle, kdy na nebi spadne 1 hvězda.. Vyhlíželi ji, až najednou uviděli 1 hvězdu.. Krásnou, zářící... Eliška na to hned: Mami, 1 hvězda! Rychle, večeře!'' Jeníček a Eliška povečeřeli, maminka nechala pootevřené okénko, a šli se schovat na chodbu. Šlo slyšet zabalování dárečků, div že se z toho Eliška s Jeníčkem nezbláznili.. Chtěli se zasmát, nebo si kýchnout, a nemohli to vydržet.. Najednou zazvonil zvoneček, a okénko se zavřelo. Eliška a Jeníček se tam báli jít, co když tam je ještě ježíšek? Maminka jim hned skočila do řeči a podotkla: Nebojte, když zazvonil zvoneček, dává to znamení, že ježíšek odešel. Eliška a Jeníček mamince věřili, ihned šli ke stromečku a co to nevidí... Dárečky! Vybalovali si je tam, Jeníček vidí autíčko - byl tak šťastný.. A Eliška.. ta byla. Praskla radostí, jak panenku oběvila. Nakonec byl společný dárek. A co to tam nevidí? Krásného svítícího sněhuláka, s nápisem ,, Eliška a Jeníček''. Kouzlo Vánoc bylo zde.. Eliška s Jeníčkem na to do teď vzpomínají.
A CO BY TO BYLO BEZ SNĚHULÁKA?
Před Tím postavěli takového sněhuldu, že jim tam do teď visí :):
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
AUTOR PŘÍBĚHU: Verča117
Díl: 1
Pokračování: Chystá se díl 2.
